Pěkné nedělní odpoledne,
tak dneska to nebude ani o receptech, ani o cvičení, ani o zdravém životním stylu...dneska to bude o mně, protože se z toho už potřebuju vypsat, někomu se svěřit a proto jsem si na to vybrala bílý papír,inkoust a svůj blog...
Co se semnou děje?
Jo tak to kdybych věděla...v jednom z mých článků jste se mohli dočíst, že jsme jeli do jižní Francie, podívat se po domečkách, protože bychom si chtěli nějaký koupit a nebo si vzít nějaký do podnájmu. Což jsme také udělali a jeli jsme. Řekla bych, že jsme našli jeden, který se nám líbil,ale čekáme pořád na energetické vyjádření a navíc...a navíc prostě mně to Česko chybí..
Jsem Češka a jsem na to hrdá!
Je pravda, že jsem si kolikrát říkala, že bych zažádala o francouzské občanství a proč? Abych to měla jednodušší na úřadech,protože všude kam jdu po mně chtějí vízum!! Já jsem ale z Evropy!! Halóó Frantíku, já jsem z Česka a ne z Čečenska!
Má bývalá šéfová mi už několikrát řekla, tvé kořeny jsou v Česku a může se stát, že si jednou řekneš, že se chceš vrátit, bude ti chybět rodina...tenkrát jsem se smála,že to vůbec,v Česku si tolik nevydělám,je tu lepší sociální systém a bla bla bla....ale s postupem času jsem si uvědomila, že peníze nejsou všechno...
O víkendu jsem se doma zmínila, že bych se ráda vrátila domů, domů na Moravu. Dlouho jsme na toto téma doma koketovali,ale spíše jen tak ve srandě. Když jsem ale s otázkou se slzami v očích přišla za přítelem, lásko, vadilo by ti, kdybychom se odstěhovali na Moravu? Víte co mi řekl? A proč ne? Však jsem ti řekl, že tě budu následovat všude,kam půjdeš...myslela jsem, že omdlím...
Další varianta-Česko
Za tu dobu, co jsem tady, jsem přece jen dokázala něco málo naspořit a tak se díváme po domcích na Moravě,chtěli bychom něco na vesnici,blízko města,nic velkého,prostě pro 2 lidi,nějakou chajdu...možná jsem se zbláznila a možná máte pravdu. Ale jsou situace, kdy si člověk uvědomí, že,peníze nejsou všechno, že rodina,kterou mám, je pro mně více důležitá, než pár eur navíc a já nevím, prostě cítím, že zůstat bydlet a žít tady celý život by pro mně bylo nepředstavitelné....
Na začátku jsem si říkala, jak se máš - Francie, no páni! Ale jak jsem četla dál, tak jsem to víc chápala, stesk po domově je opravdu velké trápení. Sama chci do Ameriky, ale kdo ví? Možná tam taky nevydržím... Každopádně musím říct, že tvůj přítel je opravdu moc hodný a ochotný, je skvělé že v něm máš takovou podporu. Tak hodně štěstí s hledáním! :))
OdpovědětVymazatAhojky, máš pravdu, že jsem našla zlato! Je neskutečně hodný a pomáhá mi. Známe se 2,5roku a hned po mámě je druhý, u kterého bych se vybrečela na rameni. Ze začátku je to fajn, je to adrenalin,ale potom si řekneš,sakra a co mi doma chybí? Amerika by byla určitě dobrá zkušenost,pokud chceš a máš možnost,jeď,jestli to pravé ořechové bude Amerika,nebo ne,ukáže čas :-)
VymazatTenhle článek mi docela otevřel oči...v poslední době jsem totiž získala takové zvláštní představy a ideály o tom, jak vycestuju, že tady nemám stání, nechci zůstávat v Česku a hlavně chci co nejdříve vypadnout. Právě proto, že se bojím, že se tady neuživím. Ale když o tom tak přemýšlím...co mi tady vlastně chybí? Mám zde všechno, co miluji. Jasně, ráda bych cestovala a podívala se do světa, ale asi by mi chyběla Praha i domeček u babičky, chyběly by mi místní zvyky, trochu zamračení lidé, české pivo... možná je to jen domněnka, že jinde ve světě je lépe.Protože nejlíp je tam, kde jsou milující lidé a také záleží na člověku, jestli bude šťastný:)
OdpovědětVymazatJe krásné, jak se k tomu přítel staví a že máš jeho plnou podporu!
Přesně o tom to je, člověk si málokdy uvědomí to všechno, co má, až když se ocitne sám a uvědomí si, že je na to všechno sám,v cizí zemi,bez práce,přátel,rodiny...jak říkáš, co nám v Česku chybí? Přítel se Česky naučí,maminka ho určitě ráda vyškolí (je to učitelka) :-D když má člověk rodinu, o kterou se může opřít, má na půl vyhráno a tu já mám a díky za ní!
Vymazat