Moje malá výzva

Hezké a slunečné dobré ránko,

venku nám sice ještě převládá mlha a vypadá to,
že je tam pěkný mráz,ale na hřebenech u lesa už jde vidět,
že dneska bude opět krásný den :-)

V poslední době mám pocit, že je všechno takové až moc
rychlé, mám chuť říct, Živote, zpomal, nestíhám. Pořád
je nějaké vyřizování s úřadama,nikdo neví co se mnou,kam
mně poslat,prostě binec. Do toho se plně věnuji studiu,dneska
o víkendu mně čeká první test, tak mi držte všechno, co máte.

Do toho by každý chtěl pomoct,poradit, něco udělat a bohužel
mi nezbývá čas pro sebe. Když se mně jeden žáček ve škole
u mamky zeptal, dobrý den, co tady děláte? Odpověděla jsem,
jo,tak to bych také ráda věděla. Je toho moc a stále se to kupilo,
až jsem se naučila říct NE!

Měla jsem jet příští týden hlídat neteř do Prahy,ale čas a ani
finance mi to nedovolí a navíc, jsem našla super soutěž, z čehož
vyplývá začátek článku. V neděli 6.dubna jedu na mini maraton
v běhu do Frenštátu pod Radhoštěm. Je to běh na 5km a pro mně
je to vážně taková malá výzva.Co od toho čekám? Sama nevím,
ale aspoň uvidím,jak na tom jsem a co vydržím. A hlavně konečně
dělám něco pro sebe :-) že už to není jenom o tom nakoupit,vyprat,
Dášenko uděláš mi jídelíček,nachystala bys 50.tiny, ségra dojeď
pohlídat...

prostě teď bych chtěla myslet na sebe, najít fajn práci,dokud
si třeba neotevřeme s nevlastní ségrou zdravou výživu,najít si byt.
Ráda dávám,ale jsou lidé, kteří rádi přijímají a nic nedávají a já takhle
nefunguji.

Možná je můj ranní článek trošku zcestný,
ale omlouvá mne to, že je tak brzy :-D